Pět výstupů v jednom dni

Následuj cestu

řeknou všichni, dobrá je…
vyšlapu si svou…

 

Kde jsou hranice? Kdo je stanoví? Kam až posouváme své možnosti? Roman-Darmošlap-Szpuk to zjišťuje na své vůli, vytrvalosti a odolnosti. Kdo zkusil, pochopí a možná i ‘smekne’, kdo žije s přírodou a sebou samým, uzná. Kdo si sáhl na dno ví, že odtud už je jen cesta vzhůru…

 

Poslední únorový den absolvoval 5 šumavských výstupů v jednom dni a o své zkušenosti zapsal:

 boubin 1

Časy: Kubova Huť  (5:49) – Boubín (6:47) – Jezírko (7:25) – Boubín (8:15) – Jezírko (8:50 – Boubín (9:45) – Jezírko (10:27 – Boubín (11:17 ) – Jezírko (12:11 – 10 minut odpočinek, 12:21) – Boubín (13:24) – Kubova Huť (14:19).

 boubin 3

 

slunecni sloup 2

 

Ještě za tmy vycházím na Boubín z Kubovy Hutě. A sestupuju k jezírku. Mířím lesem přímo k pralesu, k místu, kde do něj vtéká Kaplický potok. Sněží. Na vrcholu namrzá mlha v ostrém větru. Mám za sebou prvních 383 výškových metrů. A nyní mě čekají čtyři výstupy od jezírka, čtyřikrát převýšení 458 metrů. Celkově chci dnes absolvovat 36 kilometrů s převýšením 2 220 metrů.

 

 

     Dole pod pralesem visí pod vysokou klenbou bezvětří. Dusno je k zalknutí. Lepká tam klamný sníh na loňském plísňovém pokryvu. V kmenech jedlí a smrků se kroutí křečové míchy. Nad pralesem přelézám spletence a zlomeniny klacků. Je to úmorné stále zvedat nohy, zaplétat se do spleti chroští, klouzat na kořenech. Čím se dostávám výš, tím divočeji mnou otřásá mrazivý vítr. Les je od 1 200 metrů nad mořem sivý, jehličí i kůru pokrývá nová námraza a žízeň mi nedá myslet na nic jiného než na hlt kofoly, kterou mám uloženou za skalkou hned pod věží. Dýchám těžce, lapám po nádeších, ruce mám svěšené, bez vlády se mi pohupují podél těla. Hůlky, o které bych se měl opírat, mi překážejí. Táhnu je za sebou, chrastí po kamení. Když je sevřu, začnou mi mrznout prsty. Zamlžené brýle mě zbavují zraku a z nosu mi kape pot. Bunda je promáčená zevnitř, tričko na ždímání.

 

 

 

     Po třetím výstupu nastupují křeče. Žvýkám kus lovečáku. Má v sobě tak potřebnou sůl. Chutná jak směsice kližky a mýdla. Přesto trochu pomáhá a křeče se zmírňují, ale neustupují. Když se nemohu prodrat skrz houšť náletových smrčků, napnu svaly, zaberu naplno a zkroutí mě ostrá bolest ve stehnu.

 

 

 

     Čtvrtý výstup jdu raději bez brýlí. Co chvíli si sahám na kapsu, jestli mi někde nevypadly. Pot, vítr a mlha míchají zhoubný roztok, který mě pálí v zanícených očích. Otupělá mysl zaniká v planých náplavách úvah. Děsí mě moje vlastní šlépěje z předchozích výstupů. Teprve během pátého výstupu problikává pár paprsků. Na některých místech je sloupán poprašek čerstvého sněhu až na živou zemi.

 

 

 

Než slunce povstane z krystalů pryskyřic,

stačím skrz mlžný cár k vrcholu tasit,

stopami propojím ostrůvky lesních skic,

sestoupím jíním hloub za hřebčí řasy.

 

 

Zdraví vás Darmošlap Roman