Vyhodnocení zimy 2021/2022 na vrcholu Plechý

Meteorologická stanice Plechý měří teplotu vzduchu a výšku sněhové pokrývky v nadmořské výšce 1344 m n. m. již osmou zimu. Lze tak orientačně porovnat, jaká byla meteorologická zima 2021/2022 (prosinec, leden, únor) z hlediska některých teplotních a sněhových charakteristik. Na standardní klimatologické hodnocení a porovnání je ovšem zatím stávající pozorovací řada nedostatečná.

Co se týče průměrné teploty vzduchu, ta dosáhla na Plechém za právě skončenou meteorologickou zimu hodnoty -3,3 °C, což je čtvrtá nejchladnější zima za dobu měření. Podle dlouhodobého pozorování na meteorologické stanici Grosser Arber (1437 m n. m.) na bavorské straně Šumavy je zde uveden teplotní normál pro meteorologickou zimu -3,6 °C (wetterzentrale.de). V kontextu výše zmíněného lze tuto zimu v nejvyšších polohách Šumavy považovat za teplotně normální. Nejstudenějším měsícem zimy se stal na Plechém leden (-4,0 °C), prosinec a únor měly stejnou průměrnou teplotu -3,0 °C.

Dalším parametrem, který lze z hlediska teploty hodnotit, je počet dnů s mrazem (tj. když teplota mezi 21 h předcházejícího a 21 h běžného dne klesne pod nulu). V právě skončené zimě bylo takových dnů 85, tedy nemrzlo jen v 5 dnech. Jde o třetí nejvyšší počet mrazových dnů za 8 posledních zim.

Ledových dnů, tj. dnů s celodenním mrazem, kdy maximum nepřekročí hodnotu -0,1°C bylo v uplynulé meteorologické zimě 60. Nejvíce ledových dnů bylo v lednu a to 22, v prosinci a únoru jich bylo shodně po 19. Sestupný trend počtu ledových dnů v posledních zimách v nejvyšších partiích Šumavy se tak aktuálně přerušil. Pro úplnost dodejme, že horské hřebeny a vrcholy zaznamenají za rok více ledových dnů než mrazivé pláně a údolí. U mrazových dnů je tomu zpravidla naopak.

V zimním období lze vyhodnotit i tzv. “arktické dny”, tedy dny, kdy maximální denní teplota nepřekročí hranici -10°C. Jsou zimy, kdy takový den není zaznamenán ani jeden, jindy se vyskytne několik takových dnů v řadě za sebou. V letošní zimě nebyl na Plechém naměřen žádný takový den. Za posledních osm zim se zde vyskytlo pouze 11 arktických dnů.

Hřebenové partie hor nejsou u minimálních teplot tolik závislé na zmenšené oblačnosti či na bezvětří, jako je tomu například u mrazových kotlin. Hlavním faktorem pro výskyt nejnižších teplot je zde příliv studeného vzduchu ve výšce ze severních směrů. Uplynulá zima byla na příliv studeného vzduchu ve výšce velmi skoupá, tomu odpovídá i zimní teplotní minimum -13,8 °C.

Maximální denní teploty v zimním období v hřebenových partiích jen velmi sporadicky dosahují hodnot kolem 10 °C, v naprosté většině případů při silných inverzních situacích, kdy ve vyšších vrstvách atmosféry proudí velmi teplý vzduch z jižních směrů. V letošní zimě žádná taková výrazná situace nenastala, maximum zimy tak dosáhlo na hodnotu 7,7 °C.

Následující tabulka uvádí měsíční amplitudu teploty vzduchu. Tento údaj vychází ze dvou předchozích hodnocených parametrů a je tedy rozdílem mezi nejnižší a nejvyšší teplotou v daném měsíci. Letošní únorová amplituda 13,7 °C je nejnižší za všechny zimní měsíce za posledních osm let.

Dále přidáváme tabulku s počtem dnů, kdy průměrná denní teplota byla pod bodem mrazu. Z dat vyplývá, že právě skončená zima měla druhý nejvyšší počet těchto dnů (77) za posledních osm zim. V rámci poslední zimy byl počet dnů v jednotlivých měsících vyrovnananý. Průměrná teplota nad bodem mrazu byla pouze v 13 dnech zimy. 

V další tabulce je uvedena nejnižší průměrná denní teplota za celou klimatologickou zimu. Tato hodnota prezentuje sílu studeného vzduchu, protože nejnižší teplota zimy automaticky neznamená nejnižší průměrnou denní teplotu. Je potřeba, aby byl studený celý daný den. V tomto ohledu byl příliv arktického vzduchu v uplynulé zimy velmi slabý. 

Dále se věnujeme hodnocení sněhové pokrývky. Její výška se na Plechém měří automaticky pomocí ultrazvukového čidla. Přesnost měření se několikrát za zimu na této stanici kontroluje v rámci tzv. expedičního měření manuálním přeměřováním sněhové pokrývky přímo pod automatickým čidlem a zároveň i v blízkém okolí stanice. Souběžně se také provádí měření vodní hodnoty sněhu. Klimatologická zima trvala 90 dnů a v každém z těchto dnů ležel na stanici sníh, což není v nejvyšších partiích Šumavy nic neobvyklého. Za osm hodnocených meteorologických zim dohromady neležela souvislá sněhová pokrývka pouze v 14 dnech (2% všech dnů).

U sněhové pokrývky se hodnotí i maximum její výšky během příslušného období, zpravidla je to kalendářní rok, nebo celá zimní sezóna. Maximální výška sněhu není obvykle v hřebenových partiích Šumavy zaznamenána v období meteorologické zimy, ale většinou v březnu, někdy i v dubnu, proto i zde uvedená maxima jsou využita pouze pro příslušné porovnání. Nejvyšší sněhová pokrývka byla změřena v meteorologické zimě 2017/2018 v měsíci lednu a to 205 cm. V právě skončeném hodnoceném období bylo sněhové maximum 133 cm v únoru, nejnižší maximum vykazuje dle údajů v tabulce zima 2014/2015.

Podobně jako výška sněhové pokrývky je důležitým parametrem i jeho vodní hodnota, a to zejména z hlediska hydrologického. Sněhová vodní hodnota neboli zásoba vody obsažená ve sněhu roste v průběhu zimy a taktéž nejvyšších hodnot dosahuje na hřebenech hor až na jaře, často ještě později než maximum výšky sněhu. Vodní hodnotu měříme na několika místech v okolí stanice a následně uvádíme průměrnou hodnotu v mm vodního sloupce, tedy stejně jako úhrn srážek. V rámci příslušného hodnocení meteorologické zimy porovnáváme tyto údaje zaznamenané vždy a pouze ke konci února. Letošních 540 mm patří k těm vyšším hodnotám za posledních 8 zim.

Meteorologická zima 2021/22 patřila z hlediska průměrné teploty vzduchu jako celek v kontextu zde hodnocených zim k těm chladnějším a z hlediska hodnocení sněhu k těm spíše průměrným. Sněhová pokrývka ležela po celé období, jak bývá v těchto výškách obvyklé. 

text (ir, jp)

foto (jp)