Šumava |  Sušice |  Čkyně |  Prachatice |  Kvildsko |  Vimperk |  Volary Webkamery:  Šumava |  HumlNET |  ČHMÚ Počasí |  Ubytování Šumava Vyhledávání

Důležité kontakty

Informace o využívání

  • Miniatury: Listopadové toulky

    Listopadové toulky

     

    (Churáňov – Horská Kvilda – Hamerský potok – Vydra – Zhůří – Otava – Přední Paště – Velký Babylon – Rejštejn)

     

         Louky okolo Horské Kvildy pokryl závoj jíní. Vzduch je ostrý, fouká východní vítr, který žene z návětrné strany chuchvalce nízkých mraků. Zde se páry rozpouštějí, slunce svítí, ale moc nehřeje.

         U statku stojí nehybný koník. Snažíme se ho s Oldou oslovit, ale koník se ani nehne. V údolí pod ním vřou chladné mlhy. O kousek dál dvě ovce okusují zmrzlé zbytky suché trávy. A támhle za ohradou nás straší podivní dlouhosrstí krampusáci. Krávy s divokými rohy. Je to Skotské náhorní plemeno, Scotish Highlands.

         Blížíme se k Hamerskému potoku. Za mřížkou shlíží postava Panny Marie a u nohou jí leží lístek s básní. Protahuju ho mřížkou ven, vida, autorem je známý poeta, který touto dobou žije na Horské Kvildě, Ondřej Fibich. Putovat horami a psát básně na konkrétní místa, věnovat je ve vší skrytosti třeba lidem, kteří tu žili, považuju za pěkné splynutí člověka s krajinou1.

         Hamerský potok už místy zdobí krajkové spodničky rampouchů, zvláště tam, kde jeho tok nezakrývají větve smrků a kde v noci klesla teplota ještě o něco níže než v lese. Zastavuju se u tří stébel, na kterých se usadil led v podobě hlásných trub či skleněných didgeridoo. Jejich trychtýřovitě rozšířené konce jsou takřka přitisknuté k hladině. Přímo pod nimi vyvěrají chumle bublinek. Máme snad možnost vyhlásit takto pstruhům poslední soud? To ne, nechceme je lekat blbostmi, kterými se zabývají lidé. Pstruzi se radují z čisté a ledové vody.

         Nad pravým břehem Hamerského potoka, v místě, kde už jsou vidět mezi větvemi střechy Antýglu, lezeme na vrchol špičaté skály. Cestou nahoru překonáváme zátarasy padlých kmenů, na nohy nám číhají mechem zarostlé díry mezi šutry. A pak pokračujeme dál v sestupu podél toku Vydry.

         Slunce nízce prosvětluje tok divoké řeky. Máme to štěstí, že svítí skoro přesně v podélné ose toku. Ozařuje ohromné balvany, mezi nimiž se voda skoro ztrácí. Jen místy vyšplíchnou mezi kameny do slunce kapičky vody. Jinde se zvedá dokonce vodní mlha, taková, která se ve větší míře tvoří pod vodopády. Pobíhám, hledám vhodný úhel pro spatření duhy. Olda si lehá na jeden z balvanů a vyhřívá se v listopadovém slunci. Libuje si, jaké je teplo. Kdybych byl pstruhem, měl bych pocit, že si pluju křivolakými uličkami na dně bizarního města. Nade mnou se klenou a tyčí kamenná stavení, která vykazují o mnoho více tvůrčí odvahy než modernistické krabice z velkoměst.

         Stoupáme od Turnerovy chaty k bývalé sklárně Tiefenau. Levý svah nad námi ozařuje slunce, nás cesta vede stínem, ale stoupání je tak dlouhé a namáhavé, že mi z tváře kape pot. Na okraji louky nám do tváře zavane ostrý vítr od východu a už opět nad sebou vidíme cáry mraků odpoutávající se od Zhůří a Huťské hory. Docházíme k pěknému dřevěnému křížku, u jehož paty někdo vystavěl kamenné mužíky2, a pokračujeme ke Zhůřské slati a dál k Ranklovu. To už na les lehá mlha. Slunce se těžko prodírá mezi kmeny, jen po pruzích paprsků se dotýká zmrzlé půdy a naše prsty ztrácejí citlivost.

          Nasazujeme závratnou rychlost chůze. Bolí mě už chodidla, meniskus pravé nohy, občas naberu špičkou kámen, který letí daleko přede mne. Na Nových Hutích čekáme na autobus. Zprvu jsme zahřátí zběsilým tempem, ale pak se do nás dává zima, obcházíme kostelík s nízkou věží, střídavě schouleni sedíme nebo poskakujeme, třeme si dlaněmi stehna. V autobuse se mi z prokřehlé dlaně nechtějí odlepit mince.

     


     

     

     ***

     

         Ani druhý den není tepleji, na Zhůří stále fouká od východu, jen oblaků je méně.

         Čekáš na mě v autě. Jsem rád, že se mohu uvnitř zahřát. Sjíždíme přes Svojše k Paštěckému mostu, odkud vede pohodlná cesta ke kapličkám na Přední Paště. První z nich je kaple Panny Marie Pomocné u štol. Za kaplí jako by vedla průrva do středu Země. Tam se horníci pomodlili, aby pak sestoupili do dolu svaté Panny Doroty. Druhá větší kaplička též Panny Marie Pomocné stojí na okraji louky pod mohutnými korunami listnáčů. Neroste tu žádná smrková monokultura, do fantastických tvarů se tu kroutí buky a borovice.

         Přes Paštěckou paseku vede cesta na vyvýšenou louku nazvanou Velký Babylon. Leží v nadmořské výšce 950 metrů. Otevírá se z ní výhled na Huťskou horu, nad kterou se již objevují první čočkovité altokumuly – předzvěst fronty, která přinese sněžení. Ještě naposledy můžeme obdivovat bronz luk. I jezevčík Bak, který nás doprovází, má radost. Dovádí, jako by si samým nadšením z volného pohybu nevěděl sám se sebou rady a cítil potřebu vyjádřit se skotačivým tanečkem.

         Prý sis přála chlapa, který by s Tebou udržoval stejný rytmus chůze. Jsem o trochu vyšší, ale ty máš delší nohy, tak se můžeme sladit. Jezevčík má svůj vlastní rytmus úměrný jeho krátkým nožkám. Běhá před námi, občas zmizí, a tak voláš: „Baku! Baku!“ A hvízdáš na prsty. Tak to jsi v mých očích stoupla, já to totiž neumím.

         Pokračujeme v sestupu k Rejštejnu. Tady je zvláštní místo nazvané Luha, stojí tu dost zanedbaný domek s pavláčkou.

         „Mít tam houpací křeslo, přes nohy kostkovanou deku,“ navrhuješ. 

         „Na to máme ještě čas, ne?“

         Zastavujeme u zřejmě původního křížku zarůstajícího trním. Nápis Venite adoremus se takřka ztrácí. Tři andílci mají podivné atributy, poznávám jen kalich s hostií, ale co značí ten trojlístek? A jakýsi věneček, na jehož čele jako by hořelo srdce3?

         Sestup nemá konce. Jen podle okolních hor, které stále rostou, poznáváme, že se blíží údolí Otavy. A tady nás najednou z bukového listí pozdraví modře zvonek. Ačkoliv mrzne a slunce už tu dávno nesvítí, jeho květ je dokořán4. Co ví zvonek o blížícím se sněhu? Tuší, že zítra už se slunce nedočká? Nabral si z oblohy modř a nyní se s ní chlubí.

     


     

    Poznámky z mailů profesionálního průvodce po Šumavě Josefa Pecky (1, 2), kunsthistorika Jiřího Haubera (3) a botanika Petra Hrbáče (4):

     

    1) Xanderovy domy: při cestě z Horské Kvildy na Filipku stávalo devět domů (dnes pět). Pojmenování je podle osadníka Alexandra Luksche. Dle ústního vyprávění tady stávala první stáj pro soumary, později přesunuta blíže k Horské Kvildě. Kvůli přepadávání. Vlastně i nedaleký kopec se jmenuje Lapka (Diebstein).

     

    2) Křížek leží pár metrů nad bývalou chalupou rodiny Krieckl, Hluboká (Tiefenau čp. 15). V domku se narodila manželka Seppa Rankla, resp. si ji tady vyhlídl v kolíbce. Měl s ní sedm dětí a jak na Šumavě liteře bylo několikrát připomenuto, má se za to, že extrémně velcí lidé nebývají plodní. Takže, buď to neplatí, nebo ty děti nebyly Seppa nebo můžou platit obě varianty.

     

    3) Ten (vavřínový) věnec je symbol vítězství nad smrtí – tím jsem si jist. U toho třetího atributu mohu jen spekulovat. S pravděpodobností to bude opět nějaký symbol Kristovy oběti a zmrtvýchvstání. Mohla by to být např. dubová ratolest se třemi žaludy – to ber ale jako čirou hypotézu. Venite adoremus je něco jako Chvalme přicházejícího. Většinou se to pojí spíše s námětem Ježíšova narození.

     

    4) To by mohl mít zvonek okrouhlolistý, který je dost pozdní. Jenže, a to mě mate, dle dochovaného lodyžního listu i květu vypadá, sakra, jako relativně teplomilný zvonek broskvolistý. Čumím na to jako puk.

     

    Text a foto Roman Szpuk 

     

     

    1. Loučení s Friederike

     

    2. Krátká zastavení   

     

    3. Oheň tání 

     

    4. Nesouvislý dialog  

     

    5. Něžné objetí

     

    6. Mráz a srdce

     

    7. Tichá křídla

     

    8. Co si myslí planety 

     

    9. Bezejmenný potok 

     

    10. Pouť okolo andělky 

     

    11. Město je jiné 

     

    12. Osamělci 

     

    13. Staří a mladí 

     

    14. Zpáteční cesta 

     

    15. Chodím furt v pantoflích 

     

    16. Toto místo 

     

    17. Celé jaro  je erotické  

     

    18. Na Brantlově dvoře

     

    19. Socha Rodina 

     

    20. České středohoří a Šumava 

     

    21. Hýlové a blesk  

     

    22. Bělásek a děti  

     

    23. Omývání barev 

     

    24. Bolest křídel  

     

    25. Slunovratova noc 

     

    26. Květina nezradí svůj květ

     

    27. Barvy čaje  

     

    28. Ještěrčin ocásek 

     

    29. Střet dvou vášní 

     

    30. Zatmění  

     

    31. Pavlínka

     

    32. Perseidy 2018

     

    33. Sarančatům sklaplo

     

    34. Prokletí milenci 

     

    35. Zanechávaje příbytek otevřený  

     

    36. A měla jsem tě ráda? 

     

    37. Vážka rudá 

     

    38. Kohlschachten  

     

    39. Na cello hraješ 

     

    40. Zlatá a černá 

     

    41. Panta rhei

     

    42. Palvínov a Vatětice

     

    43. Říjnové květy jahod 

     

    44. Vratká lávka slov 

    45. O solitude 

     

     

     

     

     


     

     

     

     

     

    MINIATURY Romana Szpuka 2017 :

     

      

     

    1. Uplakaný čert

     

    2. Hrušky 

     

    3. Vánoční vzpomínka

     

    4. Co všechno ten nástroj dovede

     

    5. Nešahej na ten sníh

     

    6. Otto Hrdina

     

    7. V údolí Losenice  

     

    8. Pavoučice sněžn 

     

    9. Šla Kačenka podle vody

     

    10. Vzpomínka na Krýmuse

     

    11. Mrazivá noc na Perle pod Jezerní slati

     

    12. Letící oblaka

     

    13. Pan Kodýdek

     

    14. Cesta pulsu

     

    15. Život a smrt

     

    16. Deštníky

     

    17. Poklady

     

    18. Krucifixy

     

    19. Velikonoční vejce

     

    20. Koza v kapli

     

    21. Kolečka vypálené trávy 

     

    22. Boubínská noc 

     

    23. Ovečky

     

    24. Bratři Kazarovi  

     

    25. Domov

     

    26. Táta 

     

    27. David je fatalista

     

    28. Noční bouřka na Boubíně 

     

    29. Fenka a okoun 

     

    30. Duha 

     

    31. Cestou z Najmanky na Radost 

     

    32.Žluna 

     

    33. Rehabilitace 

     

    34. Bez střechy

     

    35. Jako bílý šátek 

     

    36. Nepoučitelní

     

    37. Dobršská brána 

     

    38. Hvězdy a psík 

     

    39. Malá ťapkající holčička 

     

    40. Zářijové plody 

     

    41. Buchingerův dvůr  

     

    42. Pouť na Luzný 

     

    43. Jaké má oči?  

     

    44. Nejmanka u Hrbu  

     

    45. První sníh  

     

    46. Úplňková noc 

     

    47. Jepice 

     

    48. Herwart a Empedokles 

     

    49. Dálky na dosah 

     

    50. Lidská zima

     

    51. Gráve Gabréta 

     

    52. Flöhturm 

     

    53. Blízkosti opuštěných

     

    Sdílet