28. září – Den české státnosti, jehož symbolem je svatý Václav
Jsme hrdí Češi?
Svatý Václav, třetí přemyslovský kníže, dokázal zachovat suverenitu českého státu a založil chrám sv. Víta, hlavní kostel svého knížectví. Panoval pravděpodobně v letech 925 – 935 a byl vnukem prvního doloženého Přemyslovce Bořivoje a svaté Ludmily, která jej vychovávala. Vedle Cyrila a Metoděje a svatého Prokopa patří mezi nejvýznamnější šiřitele křesťanství v českých zemích. Podle pověsti to byl právě on, kdo v zemi také zavedl tradici pěstování vína. Často ohrožovaná území chránil tak, že císaři Svaté říše římské Jindřichu Ptáčníkovi platil tribut pacis, daň za mír, která se rovnala pěti stům hřiven stříbra a sto dvaceti volům. Za to si vysloužil kritiku svého mladšího bratra Boleslava, který no nechal zavraždit ve svém sídle ve (Staré) Boleslavi, v pondělí 28. září zřejmě roku 935. Bratr Boleslav následně převzal vládu nad knížectvím. Po smrti začal být Václav uctíván jako svatý pro svou zbožnost a posmrtné zázraky.
Svatý Václav je prvním českým světcem, příslušníkem první dynastie panovníků – rodu Přemyslovců, symbolem české státnosti a patronem Čech a Moravy. Je jedním z nejoblíbenějších českých svatých, mučedník, postava, jejíž tradice sehrála velmi důležitou úlohu v emancipaci českého státu a přemyslovské dynastie v rámci křesťanské Evropy.
Svatý Václav je jediným českým světcem, jehož svátek je součástí celosvětového kalendáře římskokatolické církve.
Obsahem Svatováclavského chorálu, jehož kořeny sahají patrně až do 12. století, je prostá modlitba k patronovi české země:
Svatý Václave, vévodo české země, kníže náš,
pros za nás Boha, svatého Ducha, Kriste eleison.
Ty jsi dědic české země, rozpomeň se na své plémě.
Nedej zahynouti nám i budoucím, svatý Václave, Kriste eleison.
Pomoci my tvé žádáme, smiluj se nad námi, utěš smutné,
zažeň vše zlé, svatý Václave, Kriste eleison.
Podle legend byly jeho přednostmi: zbožný a mravný život, horlivost pro čest a slávu Boží, péče o rozšíření křesťanské víry v celém národě, stavba četných křesťanských kostelů, častá návštěva bohoslužeb, všestranné konání skutků milosrdenství a lásky. Václav ctil svou babičku, pečoval o chudinu, nemocné a sirotky, poskytoval přístřeší a pohostinství pocestným a cizincům a netrpěl, aby se komukoliv stala křivda. Byl osobně statečný. Jako kníže byl výborný jezdec na koni.
V 19. století byl kult sv. Václava nosným tématem českého národního obrození. Nejvýznamnější ze soch, jimiž vyvrcholilo toto období, je Myslbekova jezdecká socha sv. Václava mezi svatými Vojtěchem, Prokopem, Ludmilou a Anežkou, odhalená na Václavském náměstí v Praze roku 1913.
Při výročí úmrtí svatého Václava, v den státního svátku 28. září se konají oslavy a pouť do Staré Boleslavi.
V roce 2009 se těchto oslav aktivně zúčastnil Svatý Otec římský papež Benedikt XVI.
Foto: polyparadigm, Socha sv. Václava na Václavském náměstí od Josefa Václava Myslbeka.
Zdroj: Wikipedia, Česká televize
Zajímavosti:
Patron českých junáků
V roce 1994 putoval Českou republikou ostatek sv. Václava a slavnostní doprovod v mnoha katolických farnostech zajišťovaly křesťanské nebo katolické oddíly junáků skautů. Většina z nich se přihlásila k odkazu sv. Václava, který byl od toho roku přijat za ochránce (patrona) českých junáků. Svatý Václav je pro junáky vzorem v pomoci druhým, v statečném a laskavém jednání. Hlavním odkazem pro české junáky je Václavovo odpuštění bratru Boleslavovi.
Relikvie a kult
Ostatky
Ostatky sv. Václava jsou uloženy na Pražském hradě v katedrále sv. Víta ve svatováclavské kapli. Lebka bývá při slavnostních příležitostech vystavována. Spočívá na zdobeném polštáři a nese korunu s čelenkou, věnovanou v době První Československé republiky klubem dam ze Spojených států Amerických. Podle nařízení Karla IV. měla na ní spočívat v době mimo korunovační ceremonii tzv. svatováclavská koruna českých králů, kterou Karel symbolicky českému světci a svému křestnímu patronovi věnoval. Král Karel IV. byl pokřtěn jménem Václav a tak se přihlásil ke svému patronovi (ochránci) i ke svým přemyslovským předkům, kteří již na sklonku 10. století chápali Václava jako patrona rodu a české země a od sklonku 11. století jej pak považovali za věčného knížete české země.
Svatováclavská zbroj
Svatováclavská zbroj tvoří přílba, pláštík, kroužková drátěná košile a nepřímo i meč sv. Václava. Byla jako předmět úcty součást svatovítského pokladu, její užívání Václavem však není doloženo.
Zbroj byla často považována za mladší, ale dle zjištění z let 2008-2013 může opravdu pocházet již z doby sv. Václava.[28] Nejznámější součást zbroje je přílba. Její nánosník ve tvaru kříže je však mladšího původu ze Skandinávie. Je na něm vyryta postava ukřižovaného Ježíše Krista. Podle některých tezí jde o skandinávského boha Ódina vpleteného do Yggdrasilu.[29] Nánosník bývá dáván do souvislosti se zářícím křížem, který podle Kristiánovy legendy spatřil kouřimský kníže Radslav na čele sv. Václava.
-red-
{jcomments off}
ZVEME VÁS NA (NEJEN) SVATOVÁCLAVSKÉ AKCE >>>ČTĚTE A VYBÍREJTE ZDE<<<
