NÁZOR V. VÁCHY k problematice terénního pracovníka

K problematice terénního pracovníka pro práci s menšinami

Zastupitelstvo města 16. 9. 2013 řešilo otázku zřízení terénního pracovníka pro práci s menšinovou populací. Jistě i vzhledem k nedávnému jednání o využití hotelu Vltava přinesl tento bod jednání obsáhlou a zajímavou diskuzi. Vedení města navrhlo zřízení tohoto místa (úvazek 0, 3) pro zlepšení komunikace i získání komplexních informací o této skupině obyvatel našeho města. Celkem překvapivě se tento návrh nesetkal s významnou podporou jak zastupitelů, tak přítomné veřejnosti. Důvody byly především v tom, že tento pracovník stejně nemůže nic změnit na současné situaci a že veřejnost bude vnímat případné zřízení této funkce (dotované z cca 45 % státem) jako další vstřícný krok této skupině obyvatel.

Protože jsem se zhruba před rokem touto problematikou po špatné zkušenosti s Romskou komunitou dost zabýval, diskuze na zastupitelstvu mě překvapila. Očekával jsem spíše podporu řešení této otázky. Především proto, že podle mého názoru je v situaci s kterou si neví příliš rady nikde v Evropě vytvořit ucelený koncept, jak v této situaci postupovat. A zřízení této funkce je u nás ve Vimperku dalším krokem vedle Asistentů prevence kriminality k naplnění tohoto konceptu. Je potřeba připomenout, že potřebné prostředky jsou dotované z velké většiny státem. I to jsou však naše peníze a je proto potřeba skutečně zvažovat účinnost jejich vynaložení. Pokusím se předložit svůj názor na tuto problematiku.

 

·         Právem Romů je žít a přežít

 

·         Nemají svůj stát, kde by mohli žít podle svých představ a jsou proto v celé Evropě

 

·         Romové jsou jediným národem, který nemá svůj stát. Jejich cílem je žít podle svých představ a ne podle představ majoritní společnosti, ve které se nacházejí, mají na to právo, ale musejí si proto vytvořit svojí prací podmínky. Představme si, že my budeme menšinou ve zcela jiné kultuře a tamní majorita nám bude tuto kulturu a chování vnucovat.

 

·         Mají od majoritní společnosti odlišný pohled na vzdělání a práci

 

·         Majoritní společnost se snaží vzdělání romských dětí řešit jejich začleňování do normálních tříd, kde mají velké problémy, ruší speciální školy. Zřejmě je to zcela chybný postup, protože dítě nemá v rodině takovou pozici, aby si prosadilo, že se chce učit. Společnost by se tedy měla věnovat především výchově rodičů ke vztahu ke vzdělání, jedině tak může mít romské dítě v rodině podporu k učení. Tady jsme zřejmě úplně vedle.

Protože Romové většinou nemají vzdělání a historicky neumí pracovat, je pro ně téměř nemožné získat práci. Majoritní společnost neumí tento problém vyřešit, když jim někde dá práci hned se bouří, že nechtějí dělat, nic neumějí. Ano, je to tak a je potřeba s tím něco dělat!Většinou je brzy propustí a jsou odkázáni na dávky a podpory bez jakékoli ambice je naučit pracovat. Navíc zde dochází k disproporci odměn za práci a sociálních dávek, takže se Romové naučili sociální dávky využívat (zneužívat)a nepracovat. Napadlo mě zkusit je využít na sázení stromků na Šumavě s podporou Úřadu práce a Národního parku. Narazil jsem na tolik problémů v zákonech a směrnicích, že jsem viděl jedinou cestu oslovit našeho poslance a senátora. Mezi tím se rozpustila sněmovna a senátor nejeví zájem o tuto problematiku mimo pár kritických článků na vimperk.eu.

 

·         Nerespektují v řadě případů zákony majoritní společnosti, zneužívají sociální systém

 

Co se stane, když jim výše sociálních dávek třeba objektivně nestačí, nebo jim je teoreticky za nějaký prohřešek vezmeme?Musí přežít, takže začnou krást, sbírat šrot (4,50 / kg), živit se prostitucí. Co jiného mají dělat?

 

·         Majoritní společnost neumí tento problém řešit a alibisticky ho řeší systémem dávek a podpor

·         Kde je základní problém?

 

Právem majoritní společnosti je, aby jí Romská populace nedělala problémy. Romové chtějí žít podle svých představ. Majoritní společnost nemůže předpokládat, že Romové sami od sebe přijmou za svou představu majoritní společnosti a začnou podle ní žít, pokud je pro tuto představu nezíská. Zatím jako řešení používá především represivní nástroje, které rozdíl na pohled na život mohou omezit, ale ne vyřešit.

Jsem si vědom, že tento článek nevyvolá podporu a leccos se v diskuzi objeví, ale při diskuzi o naplnění dalšího kroku koncepce na zastupitelstvu, volání po povolání Bezpečnostní agentury  do města se možná ten, kdo chce zamyslí nad tím, že jednoduché recepty  typu  „tak je od nás vyženeme“ asi věc nevyřeší. Mám i pár námětů, co by bylo možné udělat, třeba se někdo zeptá.

Vladimír Vácha